Náš svět je přeplněn informacemi a vjemy, které nás každý den
zahrnují fakty. Tato fakta mají však
často malou hodnotu a nedovolují nám svou přímostí s jednostranností
sdělení rozvíjet svou vlastní imaginaci.
S tímto problémem se potýká i tvůrce Jan Švankmajer, který na ploše
výstavy otevírá svou fantazií překypující mysl a uvádí nás do zcela zvláštního
světa, kvalitnějšího a přitažlivějšího než je častokrát sama realita –
vítejte v Zemi Nezemi, následujte Zvoněnku
a vstupte do svého imaginativního podvědomí.
Seznamte se hned na začátku důvěrně s autorem a všemi jeho
přáteli, nyní již výstavou neprocházíte sami. Doprovází Vás hlavně postarší pán
s vyplazeným jazykem a vezme Váši ruku do své moduritové dlaně, to on rád,
rád využívá předměty k dotýkání. Tento kontakt v něm vzbudí vlnu představ
a asociací a jeho imaginace se rozjede na plné otáčky. Snaží se s Vámi
vést dialog na několik způsobů, je to těžké. Vypalzuje na Vás boty, máslo na
noži a ořezávátka a na takové podměty není lehké reagovat. Hlavně si dejte
pozor, aby Vás tato vášnivá debata hned na začátku nevyčerpala. Podívejte se na sebe, jste celí uplácaní z hlíny?
Nevadí, alespoň si můžete kousek uždíbnout.
Že si připadáte jako Alenka v říši
divů? Nevadí, tak to má být, to jen pracuje Vaše představivost. Nyní už moc
nepřemýšlejte a zajeďte si za Arcimboldem na hory, zde můžete lyžovat po jeho
nose, ústech i vlasech a užít si sníh.
Když už jste v přírodě, tak neodcházejte a rozhlédněte se po zdejší
fauně a floře. Běhají tu zvířata roztodivných tvarů a velikostí, napůl známá, napůl
neznámá. Mají mnoho nohou, ocasů a hlav a pohybují se zvláštním způsobem.
Odráží se parohy a těžce nesou ohromné kostnaté hlavy na osrstěných tělech. Můžete pozorovat zrození mláděte druhu Felacus
Oidipus nebo kopulaci Ohoníka cudného. Všude kolem rostou Rostliny, zacyklující se do všemožných tvarů a zahrádek.
Chcete o nich vědět více? Můžete dozvědět
veškerá tajemství a historia naturae. Už Vás z té túry bolí
nohy? Máte je ztěžklé a necítíte palec? Aby ne, vždyť se podívejte do svých
bot, jsou z achátu.
Snili jste o tom, jít se podívat do zákulisí filmu? Pak prosím, račte
dál. Ale pozor na kyvadlo a až se mu vyhnete, nebraňte se přibližující zástěně,
to rovnou skočte do jámy, třeba vypadnete v prázdném pokoji s velkou hlavou,
na jevišti s obřími loutkami, nebo se ocitnete uprostřed debaty mezi králíkem a
Kloboučníkem. Hlavně pozor na Fausta, protože s tím se Vám nemůže nikdy
přihodit nic moc dobrého. Raději se vydejte na cestu velkým dobrodružným románem, kde se
vrátíte do dětství a společnost Vám budou dělat vaší přátele s čertími hlavami.
Cestou zpět se můžete spřátelit s řadou loutek, ale hlavně
nezapomeňte utěšit tu mučenou.
Nyní Vaše dobrodružství na chvilku končí, ale až vyjdete do druhého
patra, můžete sledovat tvorbu filmu Přežít svůj život, seznámit se s Budulínkem
a poslechnout si zvuk česání vlasů. Pokud se Vám zdá, že jste se příliš přiblížili
realitě, vrhněte se mezi zhmotněné sny
třeba s Emilou Medkovou. Když si očistíte ruce o kapesník na jejím
obličeji, můžete pokračovat do haptického
království plného všemožných taktilních
předmětů, jako je masturbační stroj nebo otroctví utilitarismu. Chcete si
osahat portrét Vratislava Effenbergra, který k tomu přímo vybízí? Bohužel,
konec legrace! Paní kustodka Vám nedovolí se dotknout ani Restaurátora, nebo pocty Marcelu Duchampovi ,
i když Vás o to popisky k dílu žádají.
Sám autor tato taktilní díla stvořil
ke svým vědeckým účelům, aby zkoumal jak
široké jsou poznávací schopnosti hmatu a zda u nás dokáží vyvolat
imaginativní proces.
Taktilní objekt jsou podle Švankmajera jednotlivé předměty, tvary a
struktury vřazené do imaginativních souvislostí, které jsou schopné se po
přečtení hmatem spojit ve vědomí v souvislý vjem. Pro autora je hmat východisko ze světa, kde
spoléháme hlavně na zatěžovaný zrak, jenž však nejsme schopni zbavit
utilitárních funkcí.
Celé Švankmajerovo dílo je založené na prolínání reality a imaginace,
pokud možno tak, aby divák přijal imaginaci za novou realitu a uvěřil jí, čehož
se autor snaží dosáhnout detaily, které pochází z běžného života, ale mají
fantaskní souvislosti. Pro Jana Švankmajera je typické, že se nesnaží jen
ukázat světu svou bohatou představivost a smysl pro humor, ale chce skrze svá
díla vytvořit prostředí, ve kterém bude i pro jeho diváky jednoduší popustit
uzdu fantasii a nechat se vtáhnout do
světa, kam na ně nedosáhne ubíjející vliv masových medií.
Tak prosím, jen do toho.
Žádné komentáře:
Okomentovat