Otázkou je, jakým způsobem podobnou výstavu-archiv prožívat, pokud chceme zachovat pozici "pozorovatele". Už jsme si zvykli setkávat se v galeriích s činností spojenou s intelektuálním zaujetím a psychickými procesy, prezentovanou jako umění, v případě výstavy Kollera - instalací v reálném prostředí v podobě nejarchitepálnější vizuální představy lidské pamětí - ano, jsou to roztříděné bílé krabice, které vytahuje člověk v bílém plášti a rukavicích... Vítáme! Jak se cítíte uvnitř cizího mozku?
Sbírání výstřižků z novin, časopisu, knih a všelijakých tiskovin a papírových materiálů se Jullius Koller začal věnovat v 60. letech. Systematicky nakupoval denní tisk a zachovával veškerou papírovou produkci, která se mu zdála zajímavá nebo důležitá. O kritériích se ve výběru zajímavosti však už nedozvíme. Jen pár dalších výstřižků, tentokrát z Kollerových rozhovorů, které nám odůvodnění této činnosti přibližuje - je zaujetí každodennosti, záliba v U.F.O., sci-fi, zmizelé Atlantidě a dalších "černých děr" lidského poznání a pokus vytvořit dobový obraz světa. Nezdá se, že k tomu přistupoval s formalitou instituce jako například knihovny, přesto je evidentní, že tuto činnost bral vážně a s jistým psychickým zaujetím potřebným ke každé hře.
Samuel L. Clemens, pro nás víc známý jako Mark Twain, vymyslel v roce 1885 hru, kterou se neúspěšně snažil dostat na trh, a která měla za úkol cvičit paměť. Hráči měli psát naproti datum různé události a podle charakteru těchto události si započítávaly body. Právě signifikantním je systém přidělení bodů - za nejdůležitější události. Twain počítal například nastoupení králů, za které dostanete 10 bodů. Za uvedení data prohlášení nezávislosti v Americe, jako "události menšího významu", dostanete jenom 1 bod. Proč tomu tak je? Protože tuto hru vymyslel Twain a s tím i její pravidla.
Kvůli tomu se nehodlám pouštět do interpretace důvodů, proč výběr Kollera padl na ten či onen článek v novinách, nebo papírový kapesník. Nemám chuť si na tuto hru zahrát, protože mi na výstavě archivu Kollera vadí dvě věci, které se netýkají umělecké osobnosti Kollera, ani jeho tvorby, ale právě výstavy samotné. První je ryze etická. Tento archiv Koller neplánoval vystavovat, nebyl i proti tomu, zkratka se k tomu přímo nevyjádřil. Druhý problém tkví v tom, že podle všeho Koller jistě věřil na budoucnost. Proto sbíral materiály o fantaskním a utopickém životě a věřil na existenci neznámého a nevysvětleného. Pak na vlně kurátorských experimentů s archivním průzkumem do doby blízké minulosti se nacházíme ve střetu dvou vektorů - časových a ideologických. A to umělce z minulosti, který měl futurologickou vizi a při tom prožíval současnost, a kurátora na druhé stráně, který chce v současnosti představit publiku symptomatickou studii tvorby času, dotazující čas samotný. Závěrem této mentální manipulace, v případě výstavy Kollerova archivu se ocitáme v pozici onoho UFOna, který přistál do Kollerovy galaxie a právě sonduje jeho mozek.
Cítíte se v tom dobře? Já rozhodně ne.
A tak se v důsledku umělec, kterého nezajímá nic víc než pouhý život, stává sám materiálem pro manipulaci kurátorem nebo historikem umění - protože jen oni vědí, jakým způsobem jeho činnost zadat do aktuálního kontextu. Je to správné, že se sám stal artefaktem vlastního archeologického průzkumu?
Žádné komentáře:
Okomentovat