Na první pohled bylo jasné, jak moc je výstavní síň v plzeňských Masných krámech determinující. Takto specifický prostor zákonitě ovlivní jakoukoli instalaci. Tmavý trámový strop a rozdělení sálu arkádami připomíná kostelní trojlodí a pohled příchozích směřuje hlavní lodí přes vyrovnané židle až k pomyslnému oltáři – rozměrnému promítacímu plátnu, na kterém se odehrává první experimentální filmový počin legendárního Otakara Vávry, Světlo proniká tmou. Happeningové představy rozehrává klavír stojící před plátnem. Nechce se věřit, že s filmem ani výstavou nikterak nesouvisí a je jen součástí vybavení síně.
Předměty vystavené v této části se před vašimi pohledy skrývají v nikách stěn. Divák je tím ochuzen o prvotní vizuální dojem, který si může plně vychutnat v tradičně koncipované výstavní síni. Na druhé straně tato část instalace, má charakter spíše vzdělávací a obsahuje technické exponáty uvádějící do tématu, a tak pro mnohé může být příjemně vzrušující „objevovat“ kouzelné optické přístroje v jednotlivých „přihrádkách“.
Zbylých šest oddílů výstavy se nachází v postranních lodích, podstatně klasičtějším výstavním prostoru, a zahrnují na 120 uměleckých děl. Témata jednotlivých oddílů, tedy POHYB JAKO NÁMĚT, RYTMUS A ČAS, DYNAMICKÉ SÍLY A SIMULTÁNOST, CIVILIZAČNÍ DYNAMISMUS A KINETISMUS A OBRAZY V POHYBU, jsou zvoleny tak, aby představovaly umělecké koncepty prvních třech dekád 20. století, u kterých lze najít konotace s futuristickým hnutím. Prezentování jsou především autoři zvučných jmen nejen avantgardy a mnohým kouskům nelze upřít přídomek špičového umění. Impulsy futurismu nacházíme napříč žánry, problematika zachycení pohybu totiž přesahuje čistě výtvarnou oblast. Nové století, technický pokrok, válka, to vše hnalo život v 1. třetině 20. století vpřed nevídaným tempem a podepsalo se v nových výtvarných projektech – fotografie, kinetická plastika, film. Kurátorka výstavy, Alena Pomajzlová, podotýká, že futurismus je v našem prostředí značně podceňovaný umělecký směr a jeho vliv a souvislosti v českém umění jsou rozsáhlejší, než se předpokládá.
Některé z předkládaných souvislostí však mohou vzbudit dojem až násilného „naroubování“ na koncepci výstavy. Kupříkladu spojitost grafického listu Františka Bílka o vývoji žáby s futuristickými tendencemi je více než překvapivá. Stejně kontroverzní se zdá prezentace vazby futurismu na tradiční umělecký motiv, ornament, který má jako vizuální zachycení dynamiky přírodních a životních dějů představovat předchůdce tohoto dynamického směru. Ovšem nutno přiznat, že právě nové pojetí informací a hledání propojujících konotací je pro kunsthistorii živou vodou.
Kurátorkám přesto nelze upřít přesvědčivost. Nechají diváka proniknout do atmosféry úchvatně dynamické doby 1. třetiny 20. století. Podaří-li se vám prožít opojení z výtvarných počátků a inspirací optickými podněty a vizuální fascinaci z vjemů a výdobytků nové doby, máte vyhráno. Výstavou proplujete s nadšením a její koncepci pochopíte a přijmete, jako by ani nemohla být jiná. Stejně tak jako já.
Žádné komentáře:
Okomentovat