Světlo. Barva. Město. Pohyb.
Ornament. Dynamika. Tanec. Vize. Ale také naděje a víra v novou dobu. Vše
spojené pod hlavičkou futurismu. A dočasně také pod střechou Masných krámů
v Plzni. Název výstavy zní RYTMY + POHYB + SVĚTLO a rozhodně se jedná vedle
letošních projektů, jakými byly Začátek
století a Člověk a stroj, o další
povedenou tematickou výstavu Západočeské galerie.
Futurismus lze chápat
jako uměleckohistorický styl ze začátku 20. století, lze jej však také vykládat
jako tendenci, jíž se více i méně zabývali umělci téže doby. Kurátorka výstavy
Alena Pomajzlová se rozhodla následovat druhou cestu. Proto dostali
v Masných krámech příležitost i výtvarníci, nepřímo spojovaní
s futurismem, v jejichž dílech se však odráží zájem o pohyb či
světlo.
Tematické výstavy nejsou tak častým
jevem na domácí scéně. Jedná se o poměrně náročný úkol, který vyžaduje výbornou
znalost té které doby a zároveň taky jistou citlivost při výběru témat. Vždycky
se totiž jedná o lehkou manipulaci s díly, která jsou násilně vsazena do
jednotlivých bloků. Někdy to může být na škodu, někdy zase mohou na povrch
vyplavat zajímavé vnitřní vztahy mezi díly- jako tomu je třeba u oddílu Rytmus a čas, kde je prezentován
ornament jako symbol dynamiky přírodních i životních dějů. Jako ilustrace
slouží například Preissigovy secesní ornamenty.
Celkově je výstava rozdělena velkými
panely s texty na sedm dílů. Bílé plachty se tak snaží vypořádat
s neadekvátním prostorem Masných krámů. Nakolik se jim to podařilo, ať posoudí
sami návštěvníci. Možná budou trochu bloudit v kruzích, na omluvu
kurátorky je však třeba dodat, že Masné krámy opravdu nebyly postaveny jako síň
pro současné výstavy.
Vydařený je hned vstupní oddíl, který
vtáhne návštěvníka do děje- ať už svou interaktivní podobou nebo historickým
úvodem o pohybu v umění. Optické přístroje, v nichž lze pozorovat
první pohybové „filmy“ z konce 19. století, včetně slavných Mareyho
snímků, vypovídají o inspiračních zdrojích futurismu. Objevení faktu, že čas je
alespoň imaginárně možné rozdělit do částí, vede pak na začátku 20. století
k myšlence o rozfázování pohybu za účelem jeho evokace v klasickém
statickém obraze. V roce 1909 přicházejí na scénu italští futuristé,
k nimiž tvoří pomyslný můstek do našich končin osobnost Růženy Zátkové. Na
výstavě reagují na Zátkové dynamické barevné oleje hned o kousek dál avantgardní
fotografie Drtikolovy, Funkovy, Rösslerovy ad. Pešánkovy kinetické plastiky na
jedné straně sálu, na druhé pak Guttfreundovy kubistické hlavy. Tolik k přiblížení
pestrosti výstavy, s výčtem jmen by se dalo pokračovat ještě dlouho.
Co se týče instalace, kromě již
zmíněné nevhodné dispozice galerie, je jen na škodu, že kurátorku výstavy
svedly pravidelné výklenky v sálech. Uklidila do nich drobné Guttfreundovy
sošky, přičemž tím naprosto zabránila možnosti, že by si návštěvník chtěl
plastiky obejít kolem dokola. Bez toho ale unikátnost kubistické sochy ztrácí
úplně smysl.
Výstava by si ale rozhodně zasloužila
více pozornosti, než se jí v médiích dostává. Jedná se o zajímavý projekt,
který se nesnaží dogmaticky postupovat podle uměleckohistorických příruček, ale
hledá nové souvislosti a vztahy. Prostor je doslova nadmutý všem díly, ale
přesto není výstava vyčerpávající. Hledat nové významy pod hlavičkou futurismu
mohou návštěvníci Masných krámů až do 23. ledna příštího roku.
Anna Remešová
Žádné komentáře:
Okomentovat