Poezie všedního dne

Na začátku tvorby mladého filmaře Jonáse byla poezie. Zřejmě jí má tak nějak v krvi, protože se prolíná celým jeho dílem. Zdá se, jako by byla něčím, co  vyplétá strukturu celého  Mékasova života.  Mékas nevytváří své poetické filmy  jako sekundární produkt  žití, nejsou důsledkem minulých událostí, či citů, ale okamžité akce. Materiál je nutno okamžitě zpracovat.

 Zdá se, že Mékas postupuje s vědomím vlastní smrti, ví, že nelze ztrácet čas. Pojímá svůj život jako nástroj, kterým chce vyjádřit poezii. Jakoby se snažil sám poezii žít a svoje každodenní pobývání  formoval do podoby veršů tak, aby bylo samo o sobě uměním.  Pokud člověk dokáže vytvořit takovouto poezii všedního dne, nejedná se již o fádně strávený čas, ale o něco hodného zaznamenání.  Mékas poté přebírá tento materiál a vybírá z něj to nejlepší pro svůj film.

7.

by thin

blood threads

my language

still clings to

childhood

blue

pale

sunbleached

boards

cracking

Skoro každá identita maximálně inklinuje k tomu sdílet svůj život s ostatními. Všechny naše poznatky a informace se vzdouvají vzduchem a my je pumpujeme do toho výru, protože nechceme být sami. Píšeme tak knihy tváří ve snaze ukázat ostatním, jak moc jsme skvělí, jak skvěle vypadáme a jaký žijeme úžasný život.  Náš přístup ovšem může fungovat opačně, než dojem ze vzniklého efektu napovídá. Žít plný život vyhovující společenským regulím a požadavkům není jednoduché. Je jednodušší vytvořit masku štěstí, než  žít tak šťastně, abychom se o takový život mohli podělit.

Baví nás nekonečné seriálová vyprávění schematicky opakující do zbláznění stejný motiv a my je do zbláznění milujeme. Nemilujeme je proto, že by životy těchto vymyšlených postav byly šťastnější, ale jeví se možná poněkud citovější, nabyté vždy  akcí, či vtipem.

Mekásova videa mají své místo v síni slávy zasloužené poctivou prací a tvůrčí originalitou. Velkou měrou k tomu však možná přispívá  i momentální klima, které preferuje právě tento druh výstupů, i když v různých kvalitách. Mekás se tak zdá být typickým umělcem své doby. Nicolas Bourriaud ve své knize postprodukce píše, že umělci  sami již nevytváří  svá díla, ale vybírají si materiál ze svého  prostředí, který přepracovávají a propůjčují mu novou hodnotu. Stejně tak Mékas pracuje  s tím nejzákladnějším, co vlastní každý z nás. Používá každodenní zážitky a selekcí z nich vytváří nové deníkové formy, které jsou našemu dnešnímu způsobu vnímání blízké.

Boris Groys v jedné ze svých statí zase píše, že v našem moderním rychlém životě není čas na kontemplaci a zamyšlení. Na rozdíl od typusu, který zmiňuje Guy Debord v knize Společnost spektaklu,  v dnešní době je aktuální aktivita. Lidé již netráví svůj volný čas pasivně, jako únik z nudného života, ale naopak jsou aktivní – píší na facebook, na twitter, fotí atd. Sdílení obrázků vlastního života je tedy pro nás denní chléb.

Právě  nejmodernější slovutné medium internet se zdá být vhodnou galerií pro jakýkoliv film a pro Mékasův obzvlášť, jak můžeme vidět na projektu cyklu 365 dní. Je pro film ji

ště vhodnější platformou než galerie, kde můžeme vidět jen jakousi ukázku, nebo ochutnání, drobnou reklamku či lákadýlko, odkazující nás k internetu a možnosti pustit a užít si tato díla v klidu domova.