Tam kde končí galerie, tam začíná graffiti

Na téma graffiti v městské knihovně vyšel v periodiku art + antiques  na měsíc říjen celkem obsáhlý článek od Radka Wohlmutha, samotného kurátora výstavy. Autor se zde čtivě snaží přiblížit nezasvěcenému čtenáři nejdůležitější základy celého fenoménu, nastíní vývoj, dešifruje nejzákladnější slangové výrazy a vylíčí základní problematiku i sociální kontext. Proto se domnívám, že by nemělo cenu snažit se konkurovat tomuto článku co se týče obsahu výstavy i faktických informací a spíše na něj naváži.

Wohlmuth ve svém textu naznačuje několik proudů pouličního umění, ale přímo je nedefinuje a nesrovnává. Tradiční graffiti je čistě hra se slovy – přezdívkou autora. Kvalita je určována především tvarem a stavbou znaků, ladností tahů, provedením stínů atd. Zatímco Street art je jakékoliv umění vytvářené na veřejných místech s mnohem širší škálou médií a technik. Využívá např. takzvané 3D graffiti, nálepky, videoprojekce nebo šablony a je nazýván také post – graffiti.

Z těchto definic je každému kdo výstavu shlédl jasné, že právě post – graffiti je hlavní doménou pražské výstavy. Tento praktický nový směr je pro veřejnost přístupnější, zábavnější a estetizovanější. Jeho autoři pracují s plochou jako s obrazem, určeným pro prezentaci v galerii. Zde však vzniká otázka, jaká míra konzumnosti musela vystavené piecy a jejich autory postihnout, aby bylo vůbec možné jejich práce  v galerii vystavit.

Základem pouličního graffiti totiž je, že vychází organicky ze struktury uzavřené komunity, která se vyhraňuje vůči společnosti. Uvnitř této subkultury vznikají crew, které mají svá vlastní pravidla, své hodnoty a graffiti za umění často nepovažují. Je tedy otázkou, zda graffiti patří do galerie. Ne pro to, že je mnoho běžných pozorovatelů považují pouliční projev za vandalismus, ale pro to, že  tím dochází k popření základní logiky tohoto směru. Graffiti je často považováno za adrenalinový zážitek, za tvorbu ve vypětí a pod nátlakem stresu. Za značku naprosto záměrně určenou jen dalším writerům a vytvořenou  tak, aby byla většinové společnosti opravdu nesrozumitelná. Tento koncept je však převedením do galerie narušen. Zde už existuje předpoklad, že dílo bude divákovi něco sdělovat. Je vyvinuta snaha ho zprostředkovat širší veřejnosti a přiblížit jí ho. Toto jsou faktory, které adrenalinový princip noční tvorby na zdi a další zásady naprosto potírají. Nehledě na to, že většina tvůrců zůstává často anonymní, což v galerii není dost dobře možné. Možná, že opravdové graffiti by do galerie vůbec nepatřilo. Graffiti se totiž nechce líbit lidem a už vůbec je nechce přesvědčit, aby ho akceptovali. Je paradoxem, že sám autor výstavy ve svém článku používá primárně právě pojem graffiti, i když sám nepřímo zmiňuje, že se většina prezentovaných děl se mezi opravdové graffiti řadit nemůže.

Zajímavý je však koncept výstavy sám o sobě, který zapadá do snahy GHMP nevystavovat díla jako solitéry vytržené z kontextu. U některých děl jsou zanechány stopy po jejich tvorbě, a nebo zbytky ochranných prostředků využitých při instalaci. Příznačné je, že díla jsou vytvářena přímo na zdi galerie, pro zvýšení autenticity. Podobnou tendenci bylo možno sledovat již na výstavě Kryštofa Kintery, který si mohl sám upravit prostor galerie prolamováním sádrokartonových zástěn a “ zabydlet“ si výstavní plochu díky umístěním fotografií, kreseb a některých předmětů ze svého ateliéru. Do této koncepce patří i vyskládané krabice v úvodu výstavy, které svým členěným povrchem působí možná spontánnějším dojmem než stěny         dělící výtvory autorů do izolovaných segmentů. 

Pokud chce nezávislý pozorovatel nasát opravdovou atmosféru graffiti, stačí se oprostit od závislosti na čistotě veřejných i soukromých ploch, znovu si prohlížet zevšednělé části každodenního života, nebo jen odlepit oči od všudypřítomné sugestivní reklamy a určitě brzy na nějaký ten opravdový piece narazí. Další poněkud osobnější možností je  počkat,  až Vaše fungl nové dveře od panelákového domu zbombí nějaký writer. Ten pocit hysterie, který bude otřásat Vašimi vnitřnostmi, když se budete horečnatě snažit sundat vyobrazení navlhčeným kapesníkem – to je graffiti.