DOX, 11. 10. 2012 – 7. 1. 2013
Ve
třech patrech velké věže v Galerii DOX lze prohléhnout velmi ucelený výběr
z tvorby umělce, který skonal předčasně ve třiceti pěti letech v roce
2007 a který u nás začal vystavovat v roce 2000. Vystavená díla vznikla
právě mezi těmito roky a reflektují „mechanismy zamyšlení nad možnostmi
zpracování politického narativu“.
První
patro nás uvádí do Kotíkova života textem, z něhož jsem citoval
v prvním odstavci enigmatickou, avšak velmi signifikantní část, a který
mimo jiné také ospravedlňuje vystavení díla „Setkání v minovém poli“ od
Hanse Haackeho. Haacke byl Kotíkovým učitelem na Cooper Union a představitelem
„Institutional Critique“, ze které vychází i umělecký názor Jana Kotíka.
V Haackeho fotografii se zrcadlí dominantní pozice západu vůči jeho
východnímu „protihráči“ a upozorňuje na široce rozšířené paradigma o slabém a
chudém východu a silném a bohatém západu. Kotík do místnosti přispívá svou
sérií obrazů složených z různě připálených toastů, na kterých spatříme
turbínu či letadlo. Tato díla mi připomínala techniku obrazů malovaných kouřem
od Jiřího Dokoupila. V Kotíkově tvorbě jsou toasty, toustovač a drobná
domácí elektronika symbolem standardu domácností, které však tím, že podporují
továrny na elektroniku zároveň podporují válečný průmysl. Takto by se dalo
velmi zjednodušit autorovo uvažování o nešvarech globalizovaného světa, kde za
každým úkonem člověka v ekonomice lze najít například i nevědomé podporování
zbrojního průmyslu.
Druhá
místnost hostí velmi efektní lištové objekty – Stopky a Studii šíření
hromadných informací, které zejména z PVC lišt, které běžně vídáme na
zdech, kde je potřeba skrýt vedený kabelů, vytváří vizuálně velmi estetizované
a uhlazené ztvárnění například ruky pod hodinami, které odměřují čas
v různých finančních centrech světa. Dále jsou zde pod skleněnými
vitrínami čtyři modely – vysavač, šicí stroj, mixér a žehlička – sestavené ze
skutečných dílů plastových modelů, které lze zakoupit v hračkářství. Místnost
je dále opatřena sérií fotografií, které se opět vyjadřují k myšlence
propojení běžného konzumního života a válečného průmyslu.
Třetí
místnost nás již nenechá na pochybách. V „buržoazním“ interiéru nás uvítá
dlouhá epesní lenoška ve tvaru letadla (která se však nedá užívat „běžným“
způsobem) a na vzorem vymalované stěně se na nás řítí lineárně pojatý voják a
tank, obé vytvořeno čalouněním.
K instalaci
výstavy je třeba poznamenat, že je provedena precizně, přehledně a logicky. Má
svůj vnitřní vývoj a solidní gradaci, která právě poslední místností, která
evokuje domov, vyvolá psychické znejistění. Témata byla a jsou velmi aktuální
v prostředí USA, kde jsou přirozeně kritizována nejvíce, ale
s prohlubováním a přejímáním toho špatného z kapitalismu se stávají
aktuálními i u nás. Kotíkova díla vizuálně navazují na pop-art, ale obsahově se
velmi vymezují proti laxní společnosti, korporacím, válečnému průmyslu a
nesmyslnosti války. Výstava moralizuje a vyzívá k přemýšlení. Navazuje
taktéž na další výstavní projekty galerie DOX, která se často zaměřuje na
politické umění. Jak to však vyznívá v institucionalizovaném prostředí
galerie, která funguje právě mimo jiné díky vykupování špatného svědomí
korporací?
Žádné komentáře:
Okomentovat