neděle 16. prosince 2012

Jan Jakub Kotík: Podoby vzdoru


DOX, 11. 10. 2012 – 7. 1. 2013

            Ve třech patrech velké věže v Galerii DOX lze prohléhnout velmi ucelený výběr z tvorby umělce, který skonal předčasně ve třiceti pěti letech v roce 2007 a který u nás začal vystavovat v roce 2000. Vystavená díla vznikla právě mezi těmito roky a reflektují „mechanismy zamyšlení nad možnostmi zpracování politického narativu“.
            První patro nás uvádí do Kotíkova života textem, z něhož jsem citoval v prvním odstavci enigmatickou, avšak velmi signifikantní část, a který mimo jiné také ospravedlňuje vystavení díla „Setkání v minovém poli“ od Hanse Haackeho. Haacke byl Kotíkovým učitelem na Cooper Union a představitelem „Institutional Critique“, ze které vychází i umělecký názor Jana Kotíka. V Haackeho fotografii se zrcadlí dominantní pozice západu vůči jeho východnímu „protihráči“ a upozorňuje na široce rozšířené paradigma o slabém a chudém východu a silném a bohatém západu. Kotík do místnosti přispívá svou sérií obrazů složených z různě připálených toastů, na kterých spatříme turbínu či letadlo. Tato díla mi připomínala techniku obrazů malovaných kouřem od Jiřího Dokoupila. V Kotíkově tvorbě jsou toasty, toustovač a drobná domácí elektronika symbolem standardu domácností, které však tím, že podporují továrny na elektroniku zároveň podporují válečný průmysl. Takto by se dalo velmi zjednodušit autorovo uvažování o nešvarech globalizovaného světa, kde za každým úkonem člověka v ekonomice lze najít například i nevědomé podporování zbrojního průmyslu.
            Druhá místnost hostí velmi efektní lištové objekty – Stopky a Studii šíření hromadných informací, které zejména z PVC lišt, které běžně vídáme na zdech, kde je potřeba skrýt vedený kabelů, vytváří vizuálně velmi estetizované a uhlazené ztvárnění například ruky pod hodinami, které odměřují čas v různých finančních centrech světa. Dále jsou zde pod skleněnými vitrínami čtyři modely – vysavač, šicí stroj, mixér a žehlička – sestavené ze skutečných dílů plastových modelů, které lze zakoupit v hračkářství. Místnost je dále opatřena sérií fotografií, které se opět vyjadřují k myšlence propojení běžného konzumního života a válečného průmyslu.
            Třetí místnost nás již nenechá na pochybách. V „buržoazním“ interiéru nás uvítá dlouhá epesní lenoška ve tvaru letadla (která se však nedá užívat „běžným“ způsobem) a na vzorem vymalované stěně se na nás řítí lineárně pojatý voják a tank, obé vytvořeno čalouněním.
            K instalaci výstavy je třeba poznamenat, že je provedena precizně, přehledně a logicky. Má svůj vnitřní vývoj a solidní gradaci, která právě poslední místností, která evokuje domov, vyvolá psychické znejistění. Témata byla a jsou velmi aktuální v prostředí USA, kde jsou přirozeně kritizována nejvíce, ale s prohlubováním a přejímáním toho špatného z kapitalismu se stávají aktuálními i u nás. Kotíkova díla vizuálně navazují na pop-art, ale obsahově se velmi vymezují proti laxní společnosti, korporacím, válečnému průmyslu a nesmyslnosti války. Výstava moralizuje a vyzívá k přemýšlení. Navazuje taktéž na další výstavní projekty galerie DOX, která se často zaměřuje na politické umění. Jak to však vyznívá v institucionalizovaném prostředí galerie, která funguje právě mimo jiné díky vykupování špatného svědomí korporací?

Žádné komentáře:

Okomentovat