V prostorách městské knihovny Galerie hlavního města Prahy je do 13. ledna k vidění výstava mezinárodního pouličního umění. Většina z těchto prací vznikla přímo v prostoru městské knihovny a to bezprostředně před otevřením výstavy. Mimo "signované" práce takzvaných writerů, vyznačujících se osobitým stylem ve formálním vyobrazení, pokouší se nabourat pouhou přehlídku přesahem do jiného - vlastně primárního aspektu graffiti, jako tagování a bombing, souvisících s gangovým rozdělováním městského prostoru a v povědomí širokého publika často spojeného s vandalismem. A tak, jak procházíte výstavou, pozorujete "současnou nástěnnou malbu", se stylovými variacemi od velkoformátových ilustrací a komiksem inspirované estetiky až po modernisticky formální abstrakce. Občas se objeví práce, která nese i rysy instalace, ve které se uměle reprodukuje prostředí ulice a vyvolává vzpomínky na ranní práce Claesa Oldenbourga, který však byl umělcem, jen inspirujícím se prostředím ulice.
Někteří autoři, jako dvojice Akay a Brad Downey, jsou prezentováni skrze dokumentace akcí, které prováděli ve veřejném prostoru. Jejich aktivistické interakce ve veřejném prostoru, jako třeba vybuchující lahve s barvou, nebo experimenty řetězových reakcí s plechovkami s barvou pro města, připomínají principy The way Things Go Petera Fischli a Davida Weisse.
V některých místnostech může přispět i návštěvník svým projevem a nechat na chodbě sestavené z kartonových krabic, nebo přímo na zdi, své sdělní - anebo alespoň telefonní číslo. Avšak bez strachu ze zajetí kustodkou, či případného výbuchu adrenalinu.
Těžko se na této výstavě naleznou pojmy jako site-specific, i když práce vznikaly specificky pro prostory městské knihovny. Zůstávají totiž stále uzavřené ve vlastním prostředí města, konstrukcí, vytvořenou civilizací. Ve světě podobná "legalizace" street artistů přes jejich umístění, buď do veřejné instituce nebo komerční galerie, není novinkou, stejně jako související polemika o hranici mezi uměleckým projevem a vandalismem. Nebo přesunutí některých pouličních umělců do úrovně trendy artists v prostorech komerčních galerií. Pokud můžeme označit street art jako směr - nebo spíš odvětví zobecňujícího pojmu umění ve veřejném prostoru, má i své "fundamentalisty" - zastánce tradičních "hodnot" směru, apelujícím k anonymitě, bourání pravidel a adrenalinového prožitku ze sebevyjádření. A jsou zde také ti, pro které street art otevřel cestu do světa, který je akceptovatelný veřejností, jako místo pro umění a art byznys. Long life tagging, art is crime, crime as art - heslo, pod kterým skupina Pixação v roce 2008 "bombovala" výstavu street artu v Sao Paolo.
Jestli se tento přesun zdá být oprávněným, musíme se podívat také na opačnou stranu umělecké komunity, na umělce, pro které byla přirozeným prostředím pro prezentaci nejdříve galerie, a kteří poté nacházeli způsoby jak z této alma mater umělecké prezentace uniknout. Mimo jiné také cestou do ulic. V tomto okamžiku vzniká i rozsáhlý teoretický diskurz, zkoumající význam veřejného prostoru pro umění, společnost a síla podobného výrazu pro demokracii . Zkoumán je velice sofistikovaně, oproti jednoduché filosofii street artistů.
Ztrácí-li jejich umění v galerii význam, nebo nabývá jiných rozměrů? Spíš jenom baví diváka pouhou stopou romantiky protestu a poněkud ztraceným pocítem z efemérnosti řemeslně zručného provedení, které zanikne pod vrstvou barvy při další výstavě.
Žádné komentáře:
Okomentovat