Limitované sochy a dívka-hypokrit

Pokud bychom chtěli vytipovat postavu v českém výtvarném umění, která vyvolává jednoznačný respekt a tiché chvění u celé generace mladých autorů, bezpochyby zazní Jiří Kovanda. V posledním měsíci má zároveň dvě výstavy v pražských galeriích Svit a Petr Novotný, ve kterých dle celkem zažitého systému, vystavuje readymades z nalezeného odpadu, který také předvídatelně kombinuje do nepředvídatelných souvislostí.

Výstava ve Svitu má název Osm soch a jedna žena, a pokud byste stejně jako já přehlédli grafiku mladé dívky v první místnosti, celkem byste bez problému narazili na spoustu detailů, evokujících feminní symboly ve zbylé části instalace. Hra s významy je nebezpečná věc pro zkoumavý mozek, ale grafika od Greuze, zobrazující rozpačitou mladou dívku s prolomeným džbánem, která by měla uvádět (dle verbálně nabízeného návodu majitelky galerie) do koncepce zbývající části instalace, a tím pádem evokovat nárazy na defloraci a související skryté nehoráznosti a pocit viny. Což se ve věku Internetu a simulace nezdá být těžkým úkolem i pro nepřipraveného diváka. Od téměř tradičních sochařských materiálů (vynalezené readymades jsou ze dřeva, cementu a ostatních stavebních materiálů) kombinovaných s konceptuálním důvtipem, lehkostí dotyku a jistým humorem, shledáme na výstavě také jogurt na koberci (pro větší cudnost v kelímku), pomačkané hrozny pod cementovou zátěží, bulvu na podstavci nebo kočičky v díře... Fakt, že osm soch je opravdu osm a že dívka na obrázku je asi žena není podstatné, jde o jednotný celek s osvědčeným principem.

Kritička Rosalind Krauss ve své eseji Sculpture in the Expanded Field z roku 1979, ve které zkoumá nemateriální nástroje pro tvorbu sochy došla k závěru, že určujícím nemá být médium, ale logická operace s kulturními pojmy.  Logický prostor Kovandových prací se už dávno dočkal svoji obliby. Ale pravě kvůli této oblibě Kovandovy práce těžko říci, co vadí nejvíc - menší nepřesnosti v nabízené logice, které lze svést na autorskou manýru, anebo to, že už diváka nikterak nepřekvapí zahrávání si s logikou složeného readymade, které nabízí pouze mechanizaci nacvičeného gesta, jako tisíckrát opakované denní nanášení zubní pasty na kartáček.