Archiv
Júliuse Kollera: Badatelna
Tranzitdisplay,
12.9 - 4.11 2012
Výstava Archiv Júliuse
Kollera v Tranzitdisplay, která však ignoruje všeobecně rozšířenou představu o
výstavě jako o koncepci, jež spočívá ve výběru děl prezentovaných na stěnách galerie,
nás přivede ke zdroji inspirace, myšlení a zálibám samotného umělce, ale rovněž
k otázce, zda je tento typ archivu studijním materiálem, který je možno
zpřístupnit dalším generacím, osobní zábavou autora či samotným uměleckým
dílem?
Slovenský umělec Július
Koller sbíral od poloviny 60. let tiskovinový materiál zabývající se nejrůznorodějšími
tématy - mimo jiné archeologií, historií, hudbou, uměním a sci-fi. Během svého
života vytvořil rozsáhlý archiv, jehož část je ve formě badatelny "představena"
v galerii. Podle kurátora výstavy Tomáše Pospiszyla svůj archiv Koller
nevystavoval, ani o tom nikdy neuvažoval, a o jeho existenci vědělo jen několik
jeho přátel a spolupracovníků, proto je charakter archivu na výstavě zachován.
Formu představení
"sbírky" považuji v tomto případě za zásadní. Prvotní rozpačitost a
zmatenost diváka střídají pocity napětí a zvědavosti, neboť konkrétní vizuální obsah
výstavy si v podobě otevřené, štítkem označené krabice může zvolit každý sám. V
badatelně čekají desítky krabic, které obsahují množství tematicky roztříděných
výstřižku, obrázků, fotografií, poznámek a textů. Některé z nich jsou nalepeny
na čtvrtky, rozstříhány a složeny v koláže odkazující na námět článku, jiné
tvoří stohy papírů. Nalezneme zde i obaly od knih, notové zápisy či průvodce pro
pobyt vesmírných bytostí na Zemi.
Na první pohled je rozsah
a množství sesbíraných témat ohromující, zábavný, ale rovněž může divákovi
připadat nepochopitelný, dětinský až chorobný? V čem tkví záliba ve shromaždování
textů, jež můžeme srovnat snad s budováním vlastní knihovny. Jaký je smysl
takového celku a proč by měl být jako "umělecké dílo" vystaven
veřejnosti? Souvisel archiv s touhou po znalostech nebo si tímto způsobem autor
vytvářel svůj svět, svou velkou koláž sestavenou sběrem informací? Zvláště
neuvěřitelná selekce a subjektivní zásah Kollera do témat a článků vysvětluje,
proč se zde nevystavuje "obyčejný" archiv, ale (sebe)reflexe umělcovy
cesty a jeho vývoje.
Během prohlížení
Kollerova archivu se otevírá mnoho pohledů, jak se na jeho obsah můžeme dívat.
Jedná se o experiment se slovem a textem nebo o podobnou posedlost, jež se
objevila v 50. letech v tvorbě umělců Independent Group, tedy zachytit pomocí
výstřižků, koláží a celého archivu vizuální podobu doby. Či je jeho důležitost obsažena v možnosti
pochopit kontext doby a pomocí studijního materiálu, který nám odkryje něco z
Kollerovy osobnosti, okusit autenticitu badatelny, jež je na výstavě ve svém
celku zachována?
To může každý posoudit
nad obsahem své zvolené krabice sám, jelikož výběr témat je rozsáhlý, ale přeci
jen pomocí roztřídění nenápadně omezený. Každý tak může mít z výstavy jiný
zážitek ovlivněný tím, zda před sebou "vidíte" autorovy přetvořené články a
poznámky s kresbami či jen "hromadu" papírů.
Žádné komentáře:
Okomentovat